... podle Vladimíra Boublíka „se určení člověka ke spáse neuskutečnilo kdysi, před stvořením světa, nýbrž uskutečňuje se jakožto povolání v každém okamžiku života. (...) Realizace spásy proto není pouhým naplňováním předem stanoveného plánu, v němž by všechny události byly předem dány absolutním rozhodnutím Boží vůle. Vztah mezi Bohem Stvořitelem a svobodným tvorem se realizuje v nádheře okamžiku, v němž se osobní povolání Boha, Pána lidského osudu, setkává s lidskou osobou, jež disponuje budoucností svého bytí. V tomto světle se vytrácejí všechny obavy z fatalismu a rodí se touha upevnit v každém momentě života vlastní povolání a vyvolení (srov. Pt 1,10) a také bojovat za spásu všech vyvolených (srov. 2 Tm 2,10). V každém okamžiku člověk podřizující se Bohu uskutečňuje věčné tajemství; v každém okamžiku Bůh sklánějící se k člověku ve svém volání uskutečňuje lidskou spásu.“
Boží plán spásy se tedy realizuje v setkání svobodné vůle Stvořitele se svobodnou vůlí tvora.
