Blízký východ – kolébka křesťanství. A také bašta islámu a v poslední době islamismu. Kolik křesťanů za posledních deset let muselo prchnout z arabských zemí? Jaké jsou jejich osudy? To se rozhodl na vlastní oči zjistit dánský žurnalista Klaus Wivel. Při několika cestách po Blízkém východě, naposledy v roce 2013, procestoval čtyři země – Egypt, Libanon, Irák a Palestinská území, aby se dozvěděl odpověď na zásadní otázku: Proč křesťané v posledních letech masivně opouštějí tyto země? Při svém pátrání mezi křesťany našel utlačovanou menšinu žijící pod neustálým strachem ze smrti, ponižování, urážek, s rostoucím pocitem zoufalství tváří v tvář sílícímu islámskému extremismu, bez naděje na brzké zlepšení či pomoc zvenčí. Wivel si vyslechl mnoho příběhů o vypalování kostelů, vraždách, o únosech a násilném vnucování islámu, mluvil s lidmi, kteří se ve své zemi cítí jako cizinci a mnozí z nich jako jediné východisko vidí odchod ze své vlasti.
A Wivel, sám ateista, se s podivením ptá: Co s tím udělá Západ? Proč se těmto lidem nesnažíme pomoci? Odpověď, kterou předkládá v této knize, bude pro někoho možná nečekaná: z velké části právě proto, že jsou to křesťané…
