Otce Courtoise už od mládí přitahoval život v důvěrném spojení s Bohem. Tento sklon během let stále sílil a je pozoruhodné, že obrovské pracovní úsilí tohoto muže činu nikdy nenarušilo jeho potřebu hluboké modlitby, jež patří vskutku k jednomu z jeho nejvýraznějších znaků.
Právě v tichu modlitby se rodily myšlenky, jimiž překypoval jeho duch - zde čerpal síly a nacházel prostředky, jak je uplatnit. Po dlouhá léta měl ve zvyku zapisovat si poznámky do sešitu (ten nosil stále v kapse) - jako by psal podle Božího diktátu.
Kromě toho, co pak zveřejnil ve svém bohatém díle, najdeme v nich zápisky svědčící o jeho důvěrnějším osobním vztahu k Pánu, který mu byl vším. Nebyl však skoupý na slovo o tom, co přicházelo od Boha a příležitostně to sděloval.
